Vila Tugendhat (foto Miloš Budík)
Muzeum města Prahy hostí v galerii Studijního a dokumentačního centra Norbertov dílo brněnského fotografa Miloše Budíka. Výstava s názvem Vila Tugendhat ve fotografii Miloše Budíka přináší z Brna do Prahy netradiční pohled do architektonické historie známého objektu s pohnutými osudy.
Vila s rozlehlou zahradou pojmenovaná po rodině majitelů stojí v severní části Brna. V roce 1963 byla prohlášena za Národní kulturní památku a po dlouholeté snaze odborníků byla v roce 2001 zapsána rovněž do seznamu světového dědictví UNESCO.
Postavena byla v letech 1929–1930 podle návrhu německého architekta Ludwiga Mies van der Rohe (1886–1969). Ten je dodnes všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Jeho stavby se vyznačují čistotou stylu, moderními materiály (například ocel, sklo) a minimalistickou konstrukcí, která by vždy měla být – podle jeho vize – v rovnováze s okolním prostorem. Kromě zmíněné vily se proslavil též návrhem pro Barcelonský pavilon na Světové výstavě 1929.
Stavebníci vily, pocházeli z židovských, německy mluvících rodin průmyslníků a obchodníků v textilním oboru. Na Moravě sídlili jejich předci již několik generací. Vilu dostali manželé Greta (1903–1970) a Fritz (1895–1958) Tugendhatovi jako „svatební dar“, respektive stavbu financoval Gretin otec, Alfred Löw-Beer.
Majitelé si bydlení v jedinečném objektu však užívali necelých deset let. Okolnostmi před vypuknutím 2. světové války byli nuceni emigrovat. Historie vily jako by kopírovala dějiny minulého století. Po nuceném odchodu židovských majitelů ji zkonfiskovalo Gestapo a vila postupně začala přicházet o vybavení i svůj původní vzhled. Při osvobozování Brna sovětskou armádou v dubnu 1945 se na devastaci domu silně podepsal oddíl maršála Malinovského.
Ovšem ani poté nedošlo k adekvátním opravám. Nejprve ve vile sídlila soukromá taneční škola, poté se vila stala vlastnictvím československého státu. Ten zde zřídil rehabilitační středisko pro děti s vadami páteře, které zde fungovalo až do konce 70. let.
Právě o této etapě Vily Tugendhat vypráví výstava fotografií Miloše Budíka. Ten v únoru 1956 pořídil cca 60 záběrů exteriérů a interiérů domu, které představují nejen cenný historický dokument, ale také osobité umělecké ztvárnění jedné z nejslavnějších staveb světové architektury s tehdy paradoxním využitím jako rehabilitační středisko. Nyní je naštěstí vila již po rekonstrukci a slouží jako muzeum „sebe samé“ i svých dějin.
Ondřej Sedláček