foto Ema Ditrichová
Když se řekne alchymie,většině lidí se nejspíš vybaví kámen mudrců, „zlato“ vyrobené z podezřelých surovin a představa mužů v dlouhých pláštích, kteří se kdesi v potemnělých komnatách pod Prahou naklání nad bublajícími kotlíky.
Málokdo by si asi s tímto pojmem spojil děti ve třetí třídě, jak na keramice matlají hrnky s pokroucenými uchy a misky s dírou ve dně. Propojení mezi těmito, na první pohled odlišnými světy tu ale je, a právě toto propojení zkoumá výstava v galerii KodlContemporary Between Worlds, doslova mezi světy. Můžete ji zdarma navštívit až do 1. listopadu.
foto Ema Ditrichová
A co mají tedy alchymie a keramika společného? Oba procesy se ve svém jádru věnují proměnám hmoty, jejímu přerodu z jedné věci na druhou. Také experimentování s materiály není ani jednomu z těchto světů cizí, a proto se ukazuje, že pohybovat se v prostoru, kde se prolínají, není tak nemožné, jak se na první pohled mohlo zdát. V galerii KodlContemporary svoje umění, které dává vzniknout keramickým sochám s prvky mytologie či folklóru, představují čtyři zahraniční umělci.
Italská dvojice Bertozzi % Casoni je známá pro svou experimentální keramiku. Jejich díla vystavená v rámci výstavy mnohdy připomínají změť odpadu, pečlivě naaranžovanou do prazvláštních keramických koláží. Tato díla poukazují na pomíjivost, se kterou se v našich životech setkáváme, a kterou si ne vždy plně uvědomujeme. Tác zbytků zanechaných hosty v hotelu, květy rostoucí z hlíny protkané lidskou špínou či ošoupané tenisky, to všechno vypráví příběh přeměny. Z užitečného na smetí, ze smetí ještě dál. Mnohé z děl dvojice Bertozzi % Casoni vypadají na první pohled také naprosto skutečně, vždy se ale jedná o výtvory z keramiky.
foto Ema Ditrichová
Nizozemská umělkyně Carolein Smit zase do KodlContemporary přináší řadu groteskních soch mytologií a náboženskou ikonografií inspirovaných postav, zvířat a bytostí. Její bestiář propojuje půvab se zlověstností a její dílo tak navozuje dojem, že místo moderní keramické sochy stojíte tváří v tvář čemusi středověkému.
Zcela jiný pocit ve vás pak vyvolá poslední z vystavovaných autorů, Nizozemec Bouke de Vries. On sám své dílo definuje slovy „krása destrukce“ či „dekonstrukce“. Rozbité talíře, konvice či vázy, mnohdy z drahých a vzácných servisů, se nesnaží navrátit do jejich původní podoby, ba naopak. Z jejich střepů tvoří nové objekty, skrze které oslavuje křehkost toho, co muselo zaniknout, aby se jeho díla mohla zrodit.
I galerie KodlContemporary je sama takovým uzavřeným světem uprostřed rušné Prahy. Malá budova ve tvaru kostky, stojící přes ulici od Právnické fakulty, má všechny stěny ze skla. Zdá se téměř symbolické, že při návštěvě výstavy Between Worlds budou zážitek z umění sdílet postavy ze dvou světů, z toho uvnitř galerie s těmi tam venku.
Ema Ditrichová