foto Jan Kolský
Přední slovenský fotograf Tono Stano, absolvent pražské FAMU, nepřehlédnutelná osobnost středoevropské fotografie, zahájil nedávno svou retrospektivní výstavu. Do rozlehlých výstavních sálů v budově Městské knihovny v Praze, které zaplnily jeho práce od studentských let po nedávné roky, se můžete vydat jako na objevnou cestu.
Hned na FAMU se Tono Stano zařadil do tzv. Slovenské nové vlny, kdy se spolu s dalšími spolužáky ze Slovenska výrazně odchýlili od zažitých modelů školní praxe. Jeho inscenované fotografie, v nichž se oproti tehdejší realitě mohl projevovat svobodně, oplývaly radostí z tvorby, otevřeností až bujností. Jednou z ukázek studentské tvorby jsou čtyři fotografie – listy fiktivního kalendáře pro státní propagaci z roku 1984, symbolizující Kulturu, Průmysl, Zemědělství a Zdravotnictví. Dnešní pozorovatel je vnímá jako vtipnou a sofistikovanou nadsázku, ale tenkrát? Dalším důkazem hry myšlenek a uměleckých prostředků je práce věnovaná proměně Václavského náměstí.
foto Jan Kolský
Tono Stano se už od svého nástupu na výtvarnou scénu v osmdesátých letech zaměřil na figurální kompozice včetně inscenovaného portrétu a aktů. Jeho fotografie zaujaly výraznou vizualitou a rozpoznatelným stylem. Ikonou výstavy i celého Stanova díla je také jeho proslulá fotografie Smysl z roku 1992, která se zařadila k obdobně legendárním snímkům Sudkovým či Drtikolovým. Dokladem mnohotvárného života této fotografie je celá místnost věnovaná jejímu využití, případně i zneužití ve sféře popkultury i marketingu.
Snímek Smysl je esencí všeho, co Stano do svých figurálních kompozic vkládá. Lidskému, především ženskému tělu dává nové dimenze, představuje jej v sofistikovaných kompozicích, tvaruje jej do symbolů, nalézá v něm absolutní krásu či nekonečnost. Zároveň však do svých snímků dovede vnést i humor a nadsázku. „Myslel jsem si, že už to dávno někoho napadlo“, komentuje vznik slavného Smyslu, na němž spojil a zvýraznil linii ženského krku a nohy. Ale nenapadlo.
Nahota v jeho pojetí je naprosto přirozenou součástí života, Stanovy snímky vlastně neprovokují. A jak vznikají? Autor vysvětluje, že aby si budoucí kompozici co nejlépe připravil a dosáhl s ní pak maximálního účinku, své nápady si vždy napřed kreslí – jako architekt. Ke každé nové fotografii si také píše scénář, od nějž se pak ale neváhá odchýlit. „Nechám se ovlivnit Universem, které mi samo navrhuje další a další možnosti“, říká. Nechce také vystavovat nejnovější práce, které musí napřed uzrát, hodnotí je vždy s odstupem nejméně roku i dvou let.
foto Jan Kolský
Tono Stano se však neomezuje zdaleka jen na inscenovanou studiovou fotografii. V plenéru, v přírodě vznikají jak akty, mezi nimiž tu najdeme působivé snímky s využitím vodního živlu nebo i sněhu, které vyvolávají dojem dávných rituálů, tak i další témata. Výstava představuje i cyklus Kosmos, v němž Stano do otevřené krajiny vsazuje velké stereometrické tvary, a tak navozuje přítomnost záhadných vesmírných těles na Zemi. Fotografiím vévodí autorovo motto: „To nejstarší, čeho se můžeme dotknout, je naše planeta, a jelikož je permanentně v procesu neustálých změn, nepůsobí staře…“.
foto Jan Kolský
Unikátní částí výstavy je i série Bílý stín, která vzniká nepravidelně již od roku 1991. Stano v ní využívá zvláštní techniku, respektující klasické fotografické postupy, místo filmu však při exponování těchto negativně-pozitivních fotografií využívá papír. Vznikají tak snímky s mimořádnou, až děsivou atmosférou, z nichž vystupují bílé tváře. Jsou opět vrcholně inscenované, výtvarné, ale zpochybňující známá vizuální pravidla, čímž pozorovatele strhnou a vtáhnou do sebe.
Populárnější částí výstavy pak je prostor věnovaný autorovu působení v rámci Karlovarského filmového festivalu. Je s ním spjat už od jeho novodobých počátků, a je vnímán jako oficiální portrétista festivalu, ačkoli spolupráce začala spontánně. Plejáda filmových hvězd před jeho objektivem se každoročně prodlužuje. Zde můžeme vidět výběr z originálních inscenovaných fotografií, ke kterým dávají oslovené herečky a herci většinou ochotně souhlas. V tomto prostoru výstavy můžeme obdivovat i Stanem navržený Křišťálový globus, elegantní trofej pro oceněné na MFF Karlovy Vary.
Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně na Mariánském náměstí, do 24. 8. 2025.
Martina Fialková