Praha se řadí mezi nejzelenější města světa. V jejích ulicích se moderní technologie kloubí s přírodou téměř na každém kroku. Člověk by z toho mohl být i trochu nervózní, dnes, kdy existuje spousta filmů a knih o dystopické budoucnosti bez přírody, jen s přírodou, s technologicky „vylepšenou“ přírodou.
A pak se podíváte z okna a vidíte, jak břečťan, navinutý na sloupech s elektrikou, natahuje šlahouny směrem k vám. Kde ale leží ta správná rovnováha mezi tím, co tu bylo a tím, co jsme stvořili? Všechno záleží na tom, jaký si zvolíte Úhel pohledu.
Že každá problematika a každá otázka může být zkoumána z několika různých stran, připomínají už potřetí v Centru současného umění DOX. Dlouhodobý projekt Úhel pohledu se každoročně zaměřuje na odlišná témata, ke kterým se snaží podnítit neotřelé otázky, vyvolat nové myšlenky a zkrátka je prohmatat z dosud neprozkoumaných úhlů. Minulý ročník se věnoval motivu identity, a ptal se například na to, co tvoří to, kým jsme a jakou roli v tom hraje umění. Letošní pokračování nese podtitul Rovnováha, a pokračuje hledáním rovnováhy mezi strojem a člověkem, mezi přírodou a technologií.
Kde je hranice mezi světy, které by se na první pohled mohly zdát naprosto odlišné, ale ve skutečnosti jsou si velmi blízké? V Americe například narazíte na vysílače přestrojené za stromy, aby nenarušovaly krásu lesa. Je tedy lidmi vztyčený sloup jen kusem technologie, nebo součástí přírody? A co my, lidé, se svými k ruce přilepenými telefony, na které se spoléháme v tolika ohledech – kde končíme my a kde začíná stroj?
Právě podobné úvahy se snaží expozice ve svých návštěvnících vyvolat. Nepředstavuje přitom technologii jako nějakého velkého strašáka, kterého bychom se měli bát a přírodu jako neposkvrněný ideál, ke kterému se upínat. Výstava zkrátka poukazuje na to, že žijme v novém techno-organickém ekosystému, ze kterého už není cesty zpět, a ve kterém se musíme naučit existovat. Pro mladou generaci hlavně technologie není něčím fascinujícím a cizím, ale naopak něčím, v pospolitosti s čímž žije od narození. Podle kurátorky výstavy Karolíny Voleské právě tato generace projevuje touhu o vztahu technologie s organickým světem uvažovat kriticky a otevřeně. Studenti a jejich otázky v rámci minulého ročníku tohoto projektu se stali jednou z inspirací pro volbu letošního tématu.
V rámci expozice narazíte na díla, která k předvedení vztahu pokroku a divočiny využívají vaše vlastní, přírodou stvořené tělo. K výzkumu, který se týká představ o techno-organické budoucnosti se dostanete skrze videohry a digitální svět ve spekulativní laboratoři. A v prostoru jsou rozmístěny také umělecké projekty, třeba v podobě zrobotizovaných rostlin pohybujících se jako zvíře.
V rámci projektu je také připravený různorodý doprovodný program, kupříkladu výtvarné dílny, zaměřené na dospělé, ale i ty nejmenší. Návštěvníci se na výstavu mohou vydat až do 22. března 2026.
dox.cz/program/uhel-pohledu-3-rovnovaha
Ema Ditrichová