foto Jiří Sládeček
Květen je měsíc, který je asi nejbarevnější. A také určitě voní víc než ostatní. Prostě logicky podle dávného obrozeneckého názvu najednou všechno kvete.
Je v něm cosi mezi nadějí a neklidem, jako když člověk ví, že něco krásného začíná. Ale ještě neví, co přesně.
Stromy už to ale samozřejmě vědí. Stejně tak květiny, které se barevně hlásí z každé zahrádky. Už i ten nejzamračenější kolemjdoucí se přistihne, že se podvědomě usmívá. Je tu nejkrásnější měsíc v roce. V květnu se většinou ještě nejezdí na dovolenou, ale už se o ní krásně sní. Již se neřežou stromy, ale vážou se jen kytice. Nehoní se čas, který se ztrácí ve večerech a tajuplně končí až v noci.
Všechno překotně kvete. My vlastně také. Je tady máj, lásky čas. Tak známé spojení, že když se dětí (rádoby vtipně) zeptám, kdo napsal Máchův Máj, přemýšlivě vrtí hlavou, že vůbec nevědí.
Beru to tedy tak, že máme máj tak zažitý, že ho prostě neřešíme, ale vnímáme a prožíváme. Tak krásné květnové dny, nejlépe s Listy Prahy 1.
Vítejte v májovém čase, vítejte v májovém čísle.
JN