Jakub Rozehnal
S nadcházejícím létem nás vždy jaksi víc zajímá hvězdná obloha. Hodně nám v poznání vesmíru může pomoci například návštěva planetária. To pražské však bylo donedávna uzavřené, ale už 14. června se opět otevře veřejnosti. Jakub Rozehnal, astronom, popularizátor této vědy a muž, který má jeho zásadní rekonstrukci (ale nejen) na starosti, na mé otázky i přes napínavý finiš odpověděl do druhého dne. Také jste zvědaví, co nové planetárium nabídne?
Když jsem hledala informace o rekonstrukci a zahájení provozu, narazila jsem na webu nejprve nikoli na Planetárium, ale na Planetum. Můžete mně i čtenářům objasnit, co se za tím názvem skrývá?
Značka Planetum vznikla krátce po mém jmenování ředitelem v roce 2018. Tehdy jsem vnímal potřebu nejen organizačně sjednotit jednotlivá střediska – tedy Planetárium Praha, Štefánikovu hvězdárnu a Hvězdárnu Ďáblice – ale také vytvořit nový, srozumitelný obraz celé instituce směrem k veřejnosti. Cítil jsem, že lidé si často nejsou jistí, co vlastně kdo provozuje, kam patří planetárium a kam hvězdárny, jaká je mezi nimi návaznost.
Zároveň jsme chtěli ukázat, že se instituce výrazně mění – dramaturgicky, technologicky i hodnotově. Značka Planetum tak vznikla jako nový, sjednocující název, který zní moderně, mezinárodně, a přitom zůstává blízký původnímu významu – tedy vztahu k planetám, vesmíru, poznání. Oficiálně jsme stále příspěvkovou organizací Hlavního města Prahy, ale Planetum je naše veřejná tvář a způsob, jakým jednotně vystupujeme navenek.
Na webu Planetária Praha i jinde se můžeme dočíst o naprosto unikátní nové technologii, která teď nahradila tu původní. O co tedy jde a jaké nová LED kopule poskytuje možnosti?
Jde o technologii, která v oblasti planetárií znamená doslova revoluci. Zatímco klasická planetária využívají k promítání vícero projektorů, které promítají obraz na pasivní bílou projekční plochu, naše nová kopule je složena z více než 12 tisíc aktivních LED panelů. Ty tvoří celistvý zobrazovací povrch, kde každý obrazový bod vyzařuje vlastní světlo – tedy žádná projekce. Obří obrazovka svítí stejně jako hvězdy.
Výhod je hned několik. Především kontrast – ten je u LED technologie zcela nesrovnatelný s projektory. Protože samotná kopule je černá, světlo se neodráží a výsledný obraz působí nesmírně plasticky a prostorově. Můžeme tedy diváky doslova „ponořit“ do vesmíru. Další výhodou je možnost promítat i velmi jasné scény bez ztráty hloubky, a také kompatibilita s 3D technologií. LED systém má takovou svítivost, že i s aktivními 3D brýlemi diváci vidí ostrý a kontrastní obraz.
Samozřejmě, je to také technologicky náročné. LED systémy jsou velmi citlivé – každý obraz je promítán ve 120 snímcích za sekundu, ve 12bitové barevné hloubce, což odpovídá zhruba 70 miliardám barevných odstínů. Výpočetní výkon potřebný k tomu je obrovský. Ale výsledek za to rozhodně stojí – v Evropě nic podobného není.
Že v době překotného rozvoje technologií dřívější projekční systém planetária rychle zastará, bylo asi už dávno jasné. Jak dlouho ale myslíte, že vydrží tento? Respektive jak jste připraveni „jít dále s dobou“?
Na tu otázku není úplně jednoduchá odpověď, protože doba se opravdu rychle mění. Na rozdíl od projektorů, kde po 5 letech přichází nutnost výměny, LED systém má garantovanou životnost přibližně dvou dekád. To je jeden z důvodů, proč jsme do této technologie šli. Její pořízení je sice dvakrát draží, ale životnost je přibližně čtyřnásobná.
Zároveň je celý systém navržen modulárně. To znamená, že jednotlivé části – ať už panely, servery nebo řídicí jednotky – lze průběžně obměňovat, aniž by to znamenalo kompletní odstavení systému. Sledovali jsme vývoj LED technologií několik let a rozhodnutí padlo teprve tehdy, když jsme byli přesvědčeni, že systém je připravený pro dlouhodobý provoz.
Samozřejmě ale sledujeme, co se děje ve světě, a počítáme s tím, že technologie se bude dále vyvíjet. Připravujeme se na to nejen technicky, ale i dramaturgicky – rozšiřujeme naše produkční zázemí, abychom mohli vytvářet vlastní obsah v nejvyšší kvalitě.
Datum znovuotevření 14. 6. se rychle blíží, náš rozhovor vzniká 20. května. Co vás v tuto dobu nejvíc napíná a na co se naopak v souvislosti s otevřením těšíte?
Přiznám se, že i přes roky zkušeností s organizací velkých akcí cítím v tuto chvíli napětí. Nejde jen o samotné spuštění provozu, ale o symbolické završení největší rekonstrukce v dějinách naší instituce. Stále se dolaďují detaily a dokončují poslední technologické úpravy. Tým jede naplno, ale víme, že výsledek bude stát za to.
Na co se těším? Upřímně – na reakce lidí. Už při neveřejném testování jsme viděli, jak diváci doslova oněmí, když se kolem nich rozsvítí vesmír. A to je něco, co se nedá nahradit – ten moment překvapení a úžasu. V tu chvíli vím, že všechna námaha měla smysl.
Jaký konkrétní program je pro první dny připravený?
Na víkend 14. – 15. června chystáme předváděcí blok, který bude neustále rotovat. Program má asi 20 minut a zahrnuje jednak projekci realistické noční oblohy, jak ji uvidíte jen v planetáriu nebo v odlehlých oblastech bez známek civilizace, a jednak ukázky možností nové technologie – tedy plynulé „průlety“ vesmírem, pohledy na Zemi z výšky, cestu mezi galaxiemi.
V sobotu bude navíc prodloužená otevírací doba v rámci Pražské muzejní noci a počítáme s velkým zájmem veřejnosti. Každý návštěvník navíc dostane malý tematický dárek. Cílem není hned v prvních dnech ukázat celý náš repertoár, ale vzbudit zvědavost, dát ochutnat.
Bod dokončení, ke kterému jste se nyní všichni upínali je ale okamžikem, od kterého musí začít řada nových projektů. I to už musí být připravené. Na co tedy v příštích měsících můžeme vzít svoje děti, vnoučata a na co můžeme vzít sebe my, dospělí?
Máte pravdu, otevření není cílovou páskou, ale startovní čárou. Připravujeme zcela nový programový repertoár, ve kterém bude místo pro všechny generace. Děti se mohou těšit na světovou premiéru prvního loutkového celooblohového filmu Hurvínek ve vesmíru, což je unikátní projekt ve spolupráci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Přibude také nový rodinný film o evoluci, nebo pokračování úspěšného příběhu zvídavého křečka 3-2-1 Start!
Pro starší návštěvníky chystáme témata jako vznik a životní poutě hvězd, prohlídka noční oblohy v různých ročních obdobích nebo celooblohový film o chemických procesech uvnitř živých buněk – právě na tom se nyní intenzivně pracuje.
Kromě filmových projekcí plánujeme i živá vystoupení – koncerty, performance a tematická divadla propojená s obrazem nad hlavami diváků. Zkrátka: ať je vám 5 nebo 85, najdete si u nás to své.
Jestli mohu být osobnější, tak vím, že vaše specializace jako astronoma jsou malá tělesa naší soustavy a studium jejich rozpadů. Najdeme něco o nich i v těchto programech? Máte tam i „svá želízka“?
Ano, i když ne vždy přímo. Malá tělesa – tedy planetky, komety, meteoroidy – jsou fascinující tím, že jako jednotlivá tělesa je snadno přehlédnete, jako zrnka prachu, ale v jejich množství vyniknou stopy procesů, které formovaly a formují dnešní tvář Sluneční soustavy. V některých programech se jim věnujeme explicitně, například v programu o vzniku Země a jejího Měsíce, jinde se stávají součástí širšího vyprávění.
Dnešní astronomie už je velice vzdálená té původní, zejména technologiemi. Může být stále přitažlivá i pro romantické duše? Může tomu pomoci i Planetárium?
Naprostý souhlas. Astronomie má svou vědeckou stránku, ale nikdy z ní nezmizí poezie. Pohled na noční oblohu – byť simulovaný – v nás probouzí stejné emoce jako u dávných generací. A právě planetárium je nástroj, který dokáže tyto emoce vrátit i lidem, kteří žijí pod světelným smogem velkoměsta.
Umožňujeme lidem znovu zažít tuhle krásu, přemýšlet o vesmíru jako o nekonečném prostoru plném příběhů, tajemství a krásy. Není to jen o vědeckých faktech – je to i o estetice, pokoře, naději. A právě tady si romantické duše najdou své místo.
Od známých, které nebeské jevy hodně zajímají a sledují co se děje v české astrofotografii, někdy dostávám nádherné snímky. Jejich autory jsou čeští astrofotografové, kteří často vítězí v různých soutěžích. Zřejmě jsme my, Češi, v té disciplíně dobří. Budete se v Planetáriu věnovat třeba i tomuto umění – tj. astrofotografii – nebo jeho prezentaci?
Astrofotografie je obor, který kombinuje vědu, techniku a umění – a my si toho v Planetum velmi vážíme. Máte pravdu, čeští astrofotografové patří mezi světovou špičku, často bodují v prestižních mezinárodních soutěžích, a my rozhodně nechceme, aby jejich práce zůstávala jen na sociálních sítích nebo v odborných magazínech.
Naopak – chceme jim dát prostor, aby mohli své snímky prezentovat široké veřejnosti. Už nyní připravujeme výstavní cyklus s vybranými autory, jejichž práce chceme představit jak ve foyer planetária, tak přímo v kopuli. A právě tam jejich snímky doslova zazáří – LED technologie totiž umožňuje zobrazit i ty nejjemnější detaily a barevné přechody v kvalitě, která u běžných tiskovin ani na monitorech není možná.
Stíháte se ještě při plnění tohoto náročného úkolu, zavést nově zrekonstruované Planetárium opět do povědomí návštěvníků, věnovat i vlastní vědě?
Přiznávám, že v posledních dvou letech jsem spíš „manažer výstavby“ než vědec. Ale snažím se alespoň udržovat kontakt s oborem – čtu odborné články, sleduji vývoj, spolupracuji na menších projektech, připravuji si přednášky. Planetum se ale dnes podílí i na výzkumných aktivitách, takže mám stále příležitost se do nich zapojovat – například jsme vypustili do vesmíru vlastní satelit, podílíme se na vývoji českého deployeru pro nanosatelity, a spolupracujeme i s univerzitami a výzkumnými ústavy.
Do budoucna bych se rád více věnoval podpoře vědy v rámci Planetum – včetně vzdělávacích programů ESA, budování výzkumného zázemí nebo podpory kosmických startupů. Myslím, že popularizace vědy a její aktivní pěstování mohou jít velmi dobře ruku v ruce.
A stíháte i to hraní na housle, o kterém čtu, že je vaším koníčkem? Dá se říct, že hudba má něco společného s astronomií?
Každý týden chodím na zkoušky Říčanského komorního orchestru, kde hraji v sekci prvních houslí. Prakticky pokaždé, když odcházím na zkoušku, si říkám, že mám ještě spoustu práce, že nestíhám. Ale stejně tak se pokaždé, když jedu ze zkoušky, cítím odpočatý. Člověk myslí dvě hodiny na něco úplně jiného a tak nějak „mentálně pookřeje“.
Astronomie a hudba spolu opravdu souvisejí. Když Kepler hledal zákony pohybu planet, mluvil o „hudbě sfér“, kterou se snaží uslyšet. Zvukové vlny formovaly náš vesmír už na samotném konci Velkého třesku a fascinující je skutečnost, že pohled na raný vesmír nám umožňuje tyto zvukové vlny přímo spatřit. Zvukové vlny ve vesmíru jsou dokonce námětem jedné mojí „přednáškové show“, která je dodnes součástí programového repertoáru Štefánikovy hvězdárny.
Poslech hudby je vlastně dost podobný zkoumání vesmíru – tam také hledáte řád, vztahy, harmonii. Astronomie a hudba mají společnou i svou univerzálnost – obě překračují hranice jazyků, kultur a epoch. V jedné chvíli vás mohou doslova vyvést z běžného světa a nabídnout pohled z jiné perspektivy. A pro mě osobně platí, že když se ponořím do hudby, mám podobný pocit jako při nočním pozorování – že jsem součástí něčeho většího, co nás přesahuje. Takže ano – pro mě má hudba s astronomií hodně společného.
Martina Fialková