Veronika Rehbergerová a Helena Kazárová (foto Libor Sváček)
Barokním tanečním formám, ať už v podobě dvorských tanců nebo dobově poučených inscenací, se u nás věnuje jen hrstka odborníků. Průkopnickou osobností v této oblasti je prof. Helena Kazárová, Ph.D., která se jí zabývá přes dvacet let na poli taneční vědy i v jevištní praxi.
Její tvorba je mimo jiné spjatá s orchestrem Musica Florea. Společně přivedli k životu mnoho tanečních titulů, které byly po staletí pozapomenuty. Letos se spolu se svou profesní následovnicí MgA. Veronikou Rehbergerovou vydaly cestou autorského ztvárnění tanečních suit Johanna Sebastiana Bacha. Rozdíl v inscenačních postupech může i laickému divákovi odhalit, jak náročné je vdechnout historii život.
„Práce tanečního historika a inscenátora je rozdílná, ačkoliv má stejný předmět zájmu. Jako inscenátor se nesnažím minulost imitovat – je to i prakticky nemožné – ale následovat, tedy řídit se stejnými principy jako někdejší tvůrci. V případě, že pracuji na inscenaci, která má svůj historický předobraz, je základem archivní průzkum,“ vysvětluje prolínání vědecké a autorské metody.
Johann Sebastian Bach v r. 1748 na portrétu Eliase Gottloba Haussmanna
„Je nutné vyjít z toho, co víme o inscenační praxi daného období i o inspiračních zdrojích, které měli tehdejší tvůrci, snažit se pochopit prostředí, ve kterém tvořili a ze kterého vycházeli. Zkoumám dobové zdroje: partitury, synopse či libreta, ikonografii, texty, které o díle informují. Premiéra vzniká v tzv. historicky poučeném stylu – vychází z dobových zvyklostí, doslova se učíme od svých předchůdců. Nejde však o nápodobu, protože nás dělí staletí, tvoříme nová díla.“
Jak je to v případě autorské tvorby, kdy žádná původní inscenace neexistuje? „K poznání podoby tanců nám slouží dobové manuály, kde jsou v ideálním případě zapsány v Beauchamp-Feuilletově notaci. Jak dvorské tance, tak historii barokního baletu jsem popsala v publikacích, ze kterých mohou čerpat také další zájemci. Při tvorbě vycházím z historicky zaznamenané formy, ale pro konkrétní pohybové vyjádření nacházím samozřejmě inspiraci v hudbě. Tanec musí být ve shodě s jejím vnitřním bohatstvím,“ vysvětluje profesorka Kazárová.
„V případě Bachových suit jsme s kolegyní Veronikou našly jednotící téma v manuálu lipského baletního mistra Samuela Rudolfa Behra Die Kunst wohl zu tanzen – jsou to čtyři roční období. Každá ze čtyř suit, které jsme si rozdělily po dvou, odpovídá jednomu.“
Tak ožívají taneční formy minulosti, letos jako roztančený koncert J. S. Bacha: Bach Dansant. V premiéře 21. července na scéně Florea Theatrum na nádvoří Lichtenštejnského paláce na Malé Straně.
LK