V minulém čísle jsme k letošnímu „Roku Jana Amose Komenského“ přinesli rozhovor s Markétou Pánkovou, ředitelkou Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. K. Dnes se s pomocí Markéty Pánkové a jejího kolegy z muzea, Jana Šimka, pokusíme zmapovat pražské stopy „Učitele národů“.
Tušíme asi všichni, že narozen na jihovýchodní Moravě (Uherský Brod nebo Nivnice?), měl Komenský silný vztah především k této části naší země. Jeho vlastenectví se však neomezovalo jen na Moravu jako takovou. Cítil sounáležitost s celým českým národem, a proto Prahu uznával jako významné město a sídlo českých králů. Ostatně podle Komenského zmínky v korespondenci měl údajně jednu z nemnoha svých návštěv Prahy uskutečnit u příležitosti korunovace Fridricha Falckého (4. 11. 1619). Bezpečně je prokázáno, že Prahu navštívil již dříve, při návratu z univerzitních studií v Heidelbergu v roce 1614, kdy si ve městě několik dní odpočinul a konzultoval svoji další činnost s biskupem Jednoty bratrské Janem Cyrillem. Ten mu doporučil vrátit se domů na Moravu, což Komenský učinil a zahájil svou pedagogickou dráhu na latinské škole v Přerově.
Skutečnost, že Komenský ve městě nestrávil delší dobu, však není úplně podstatná. Důležité je, že v dnešní době najdeme v Praze řadu připomínek Komenského, respektive jeho odkazu. Tím hlavním místem je právě Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského. Po Komenském jej pojmenovali čeští učitelé při vzniku pedagogického muzea v roce 1892, protože se hlásili k jeho odkazu právě u příležitosti oslav 300. výročí jeho narození. Málokdo si dnes již vzpomene, že v té době ministr kultu a vyučování, Paul Gautsch, zakázal na školách v Rakousku-Uhersku oslavy Komenského uskutečňovat. K tomu je třeba připomenout, že před koncem habsburské éry se nepodařilo v Praze odhalit ani jeden pomník věnovaný Komenskému, a to i navzdory úsilí Jana Nerudy.
Dnes je Učitel národů v Praze připomínán v podobě soch, obrazů či reliéfů, které jsou většinou uvnitř paměťových institucí či zdobí řadu pražských škol. K těm nejvýznamnějším patří například socha od Jana Štursy, která je umístěna na nádvoří ministerstva školství. Tam se sice návštěvníci běžně nedostanou, ale ti, kdo na ministerstvo chodí, ji mají stále na očích. Další vzácná socha od Antonína Poppa je umístěna v Pantheonu historické budovy Národního muzea. Když už někdo Národní muzeum navštíví, uvidí u stropu také lunetu s Komenským od Václava Brožíka. Kdo zavítá do hlavní budovy Akademie věd, nalezne vzácnou velkou olejomalbu od stejného malíře. Na tomto obraze Komenského zpodobnil v jeho pracovně v Amsterodamu. Markéta Pánková také nedávno iniciovala vytvoření pamětní desky na počest Komenského od Zdeňka a Petra Kolářských. Deska od roku 2017 zdobí hlavní budovu muzea ve Valdštejnské ulici. Až do té doby totiž chyběla významná umělecká připomínka Komenského ve veřejném prostranství v Praze.
Maf