Marta McCabe
Marta McCabe vyrostla v Praze na Hájích, kde chodila na soukromé gymnázium. V roce 2002 odjela na léto pracovat do Yellowstoneského národního parku v USA a tam potkala svého budoucího amerického manžela, narozeného na Hawai. To zatím netušila, jak vše dopadne. Mezi roky 2002 a 2004 ještě stihla studentskou výměnu v rámci evropského programu Erasmus a studovala rok ve Finsku. Do USA se ale vrátila, vdala a ještě tam vystudovala doktorát na pedagogické fakultě se zaměřením na vzdělávání dětí – cizinců, tedy třeba právě dětí Čechů v USA. Na základě toho pak v Severní Karolíně, kde žije, založila českou školu, kterou stále vede. Sama má tři děti, všechny narozené v USA, které tuto školu také absolvují. Marta se nedávno navíc s velkou vervou pustila ještě do další, a to rovnou mezinárodní iniciativy Chceme volit distančně, která dokázala spojit obrovské množství Čechů po celém světě. Všech těch, kteří mají zájem snadněji volit v českých volbách.
Ale na začátek: Jaká byla cesta k rozhodnutí jet na zkušenou do USA?
V Praze na Jižním Městě jsem od 16 do 21 let vedla s kamarádkou Hankou Zápotockou 110. skautský oddíl. Na tu dobu moc ráda vzpomínám – byla pro mne formativní. Během studia na VŠ jsem se snažila co nejvíc cestovat, ale odjet na léto pracovat do ciziny, když jsem společně vedla letní tábor, nebylo možné. Ve 22 letech jsme vedení oddílu předali „mladší“ generaci a já vyrazila na celé léto do USA. Bylo mi jasné, že nechci sedět někde u bazénu a dělat plavčíka a už vůbec ne pracovat v nějakém zábavním parku typu Disneyland. Vybrala jsem si proto práci v Yellowstoneském národním parku, který skýtá nespočet zajímavých výletů a aktivit od medvědů grizzly a bizonů přes nádherné hory a kaňony až po vulkanické gejzíry a travertinové kaskády. Kromě všech těchto zajímavostí jsem v Yellowstonu „našla“ také svého budoucího manžela.
Dnes žijete s rodinou v Durhamu, v Severní Karolíně. To je stát, o kterém tu nemáme tak dobrou představu jako třeba o Kalifornii či Texasu. Kam byste u vás pozvala návštěvu na výlet?
Severní Karolína je státem amerického jihu. Na východě má krásné pláže u Atlantiku a na západě Apalačské hory. Má také hodně lesů, ale i oblast tří měst, tzv. „Výzkumný trojúhelník“, kde sídlí významné firmy jako třeba Lenovo nebo IBM. Durham je jedním z těchto měst. Kousek od nás je historická usedlost, kde v roce 1865 došlo k uzavření míru ve válce Severu proti Jihu. Durham je také historicky známý výrobou tabáku. Asi hodinu cesty autem je město Winston Salem, což je stará Moraviánská usedlost, kterou založili následovníci Mistra Jana Husa. Návštěvu bych tedy pozvala do Winston Salemu, na tabákovou plantáž a do staré tabákové továrny, ale i do krásných zahrad Duke University, k moři a na hory.
Jak a kde s rodinou nejraději trávíte volný čas? A co prázdniny v Česku, býváte tu každý rok?
Pracuji jako instruktorka angličtiny na vyšší odborné škole v Durhamu. Loni na jaře jsem také učila češtinu na místní univerzitě. Ve volném čase organizuji česko-slovenskou školu, pomáhám svým dětem s on-line výukou, chodím běhat. Rádi jezdíme k moři tady v Severní Karolíně, zejména pokud tam zrovna nehrozí hurikány.
Do Česka létám s dětmi za rodiči (do Prahy) a prarodiči (do Jičína) každé léto. Letos pojedeme již po sedmnácté, moc se těším. Navštěvujeme hlavně přírodní krásy a české hory, ale zajedeme třeba i do Tater. Pokaždé trávím alespoň týden s kamarádkami ze skautského oddílu a jejich dětmi. Je to návrat ke vzpomínkám z mládí a pro mé děti tento týden poskytuje ideální příležitost k trénování češtiny. Nicméně čím jsou děti starší, tím víc jejich českých kamarádů umí anglicky a snaží se tak komunikovat, čímž mi samozřejmě kazí můj plán vystavit své děti co nejvíce češtině.
Když bylo jasné, že budete žít alespoň nějakou dobu v USA, chtěla jste dětem zajistit také profesionální vzdělávání v češtině. A protože taková možnost v místě, kde bydlíte, nebyla, musela jste si pomoci sama. Jak to celé začalo?
K založení české školy mě přivedlo hned několik důvodů. Jednak to, že jsem se snažila naučit česky své děti, které vyrůstají ve smíšeném manželství, kdy manžel a jeho rodina češtině v podstatě vůbec nerozumí. V Severní Karolíně žádná česká škola ani jiná krajanská organizace neexistovala, protože na rozdíl třeba od Texasu, Nebrasky, Minesoty, Wisconsinu nebo Illinois, není jedním z těch států, kam se Češi historicky stěhovali.
Druhý podnět k založení České a slovenské školy v Severní Karolíně poskytlo mé doktorské studium na University of North Carolina at Chapel Hill, kde jsem se zaměřila na téma jazykového vzdělávání a migrace. Jako téma dizertační práce jsem si zvolila mezigenerační udržování češtiny a slovenštiny v rodinách Čechů a Slováků v Severní Karolíně. Z mnoha rozhovorů s českými a slovenskými rodiči vyplynulo, že vůbec není snadné naučit děti česky v oblasti, kde neexistuje žádná česká nebo slovenská organizace. V průběhu výzkumu jsem si uvědomila, že chci udělat něco, co by přineslo prospěch konkrétním lidem; a nejen o těchto otázkách psát v akademických časopisech.
V roce 2014 jsem proto začala plánovat založení školy. Rozeslala jsem dotazník do české a slovenské komunity, navštívila Českou školu TGM v Chicagu, kontaktovala další podobné školy v USA, a začala shánět představenstvo školy, potenciální učitele a prostory. A na podzim 2015 jsme otevřeli Czech and Slovak School of North Carolina ve městě Durham. Výuka probíhá o sobotách v prostorách Moraviánského kostela. Od jara 2020 ale vyučujeme kvůli pandemii online.
To byl tedy kus práce, která ale nepřestává, protože školu stále, už šestým rokem, řídíte. Na co jste nejvíc pyšná?
Radost mám z mnoha věcí. Zaprvé jsem moc ráda, že jsme se rozhodli založit školu česko-slovenskou. Věřím, že čím dále od domova žijeme, tím blíže máme ke svým slovenským sousedům. Zadruhé mne těší, jak naše škola roste. V roce 2018 se nám podařilo otevřít pobočku školy ještě v Charlotte. Nicméně nedávný přechod na online výuku umožnil účast na lekcích rodinám ještě i z dalších odlehlejších míst. Zatřetí jsem ohromně vděčná za všechny učitele, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas o víkendu. Dostávají za výuku odměnu, ale bez jejich nadšení a obětavosti by škola nemohla existovat. Loni to bylo 15 učitelů a letos máme přes 100 studentů. K tomu máme i 50 studentů v lekcích pro dospělé. A nakonec bych zmínila, že spolupracujeme s Honorárním konzulátem ČR pro Severní a Jižní Karolínu. Škola funguje jako nezisková organizace a musí si zajistit prostředky na provoz. Jako krajanský spolek dostáváme finanční dar od MZV ČR, který ovšem pokryje jen část nákladů.
Do české školy chodí děti v sobotu. Takže aby měly tu správnou motivaci, předpokládá se určitě i velká spolupráce s rodiči.
To rozhodně! Většina rodičů má zásadní zájem, aby se jejich děti naučily česky nebo slovensky, ale v průběhu let často ztrácejí motivaci a sílu, protože oni sami i jejich děti jsou doslova obklopeni angličtinou a děti logicky angličtinu preferují. Proto už samotný fakt, že škola existuje, je pro rodiče velkou motivací nevzdat to. Rodiče mohou během sobotních lekcí zajít společně na kafe, ale i strávit čas s dalšími na hřišti, a tak dětem ukázat, že česky/slovensky mluví i v Severní Karolíně nejen jejich rodina.
Řada lidí žijících v zahraničí se stále zajímá o dění v Česku, protože nikdy nevědí, kdy přijde výzva se vrátit nebo kdy se sem vrátí jejich děti. A i mezi mladšími krajany tak roste potřeba volit – jenže stále nemáme korespondenční ani jinou distanční volbu. To jste se nedávno rozhodla spolu s dalšími napříč několika světadíly změnit. Iniciativa Chceme volit distančně už docela rozhýbala některé strany v českém parlamentu.
Mnozí z nás, kdo žijeme v zahraničí, se o dění v Česku velmi zajímáme. Do Čech často jezdíme, máme tu rodinu a známé, a v zahraničí se snažíme dělat Česku dobré jméno. Iniciativa Chceme volit distančně se snaží usnadnit českým občanům žijícím v zahraničí jejich právo volit – tj. abychom mohli volit poštou namísto cestování stovek či tisíců mil na nejbližší zastupitelský úřad. Iniciativu podporují mnohé významné osobnosti, jako třeba výtvarník Petr Sís, filmařka Eva Lustigová nebo historik prof. Igor Lukeš. Společně se zakladatelkou iniciativy Dagmar Strakovou žijící v Bruselu jsme koncem roku 2020 uspořádaly dvě velmi úspěšné online debaty krajanů ze všech světadílů s Ministerstvem zahraničí ČR. A letos iniciativa rozběhla akci pod názvem „Aktivně za korespondenční volby.“ Hlavním cílem je společně ujít, uběhnout nebo ujet na kole celkem 40 075 km, což je obvod planety Země, a ukázat tak na náš zájem o aktuální dění v ČR. Akce se koná s podporou významných českých sportovců, včetně Jana Řehuly a Zdeňka Štybara.
Závěrem chci říct, že život v zahraničí pro mne připravil mnohé zajímavé zážitky a životní zkoušky osobního i profesního rázu. Ale to nejdůležitější, co jsem si v zahraničí uvědomila, je, jak moc mi na Česku záleží. Není nad to vracet se často domů do Prahy, dát si makový závin a jen tak se procházet Starým Městem a nechat se obklopit českou historií a kulturou.
Martina Fialková