Vinice Grébovka v Havlíčkových sadech (foto J. Sládeček)
O první výsadby vinic v Čechách v okolí Mělníka se zasloužili už kníže Bořivoj s manželkou Ludmilou. První vinice prý byla mezi obcemi Nedomice a Dřísy. Na ní se učil jejich vnuk, pozdější sv. Václav, pěstovat révu a v tamním lisu se zasvěcoval do tajů výroby vína. Svatý Václav byl českými vinaři uctíván jako „Supremus magister vinearum“ (nejvyšší perkmistr vinic).
První vinice v pražském okolí vznikaly již od 11. století. Za Přemysla Otakara II. došlo k oteplení podnebí a jejich rozloha byla významně posílena. Pozemkovými vlastníky byly pražské kláštery, vyšehradská kapitula a pražské proboštství. Představitelé církví často vinice i sami zakládali a místním vínem pak nahrazovali drahé dovážené mešní víno.
Nejvyšší „vinař Karel IV.“
Karel IV. dal přivézt révu z Rakouska a Burgundska a nechal jí osázet pražské okolí a oblast kolem Karlštejna. Jeho záměrem bylo ve velkém rozsahu podpořit viniční podnikání. Za tímto účelem vydal císař v roce 1358 dvě nařízení – první dne 16. února platné pro Prahu – a druhé dne 12. května platné pro královská města. Obě nařízení prosazovala zakládání vinic v okruhu tří mil kolem měst. Každý majitel těchto pozemků musel do 14 dnů od vydání nařízení začít zakládat vinice, nebo (pokud tak nechtěl nebo nemohl učinit) mohl jejich pozemky disponovat perkmistr (úředník zřízený k dohledu nad vinicemi). Ten byl oprávněn půdu propůjčit tomu, kdo se k obdělávání vinic přihlásil. Zakladatelé vinic byli prvních 12 let osvobozeni od nájmu a teprve od 13. roku měli platit desátek a královské komoře roční plat, tzv. perkrecht. Vedle této počáteční výhody se vinařům dostalo i trvalé výsady v podobě osvobození na věčné časy od ungeltu (placení cla, pokud by prodávali na městském trhu), zemské berně (daně) a jiných povinností. Vinice se zakládaly na hodně svažitých pozemcích, kam mohlo dobře slunce a které se nedaly využít k pěstování zeleniny či obilí. Neubíraly tak úrodnou půdu, naopak přinášely zisk i z dříve již neobdělavatelných „hor“, proto se někdy mluví o „viničních horách“.
Trojská vinice Sklenářka na historické fotografii
Na obranu proti konkurenci vydal Karel IV. roku 1370 nařízení o „zákazu dovozu cizích vín kromě drahých vlašských“, podobně jako už dříve nařídil jeho otec Jan Lucemburský v roce 1325 v Brně.
Správa nad vinicemi byla svěřena perkmistrovi a jeho úředníkům a byla velmi přísná. Bez vědomí viničního úřadu nesměla být viniční půda využita k jiným účelům, za každý takový přestupek hrozila i ztráta celé vinice. Perkmistr disponoval úřední pečetí s obrazem sv. Václava a pod ní vydával listy nákladníkům viničních hor o jejich právních pořízeních.
Vinařství do třicetileté války
Rozkvět byl přerušen husitskými válkami, ale vinice byly po nich vcelku rychle obnoveny, a nastal tak velký rozvoj, že dobu od pol. 15. století do začátku třicetileté války lze považovat za zlatou dobu pražského vinařství. Pražská produkce vína dosahovala 60 000 hektolitrů ročně. Rušení vinic se nepovolovalo kvůli poplatku, který z nich plynul do královské komory. Vinice se táhly po svazích Dejvic, Nebušic, nad Břevnovem, Košířemi, Smíchovem a Radlicemi k Vltavě a na jejím pravém břehu kolem Nového města přes Nusle, Strašnice, Vinohrady a Žižkov a dále přes Libeň do Troje. Při vinicích byly zahrady, sady, chmelnice a skleníky, mezi vinohrady se jen zřídka nacházelo pole.
Vinice Grébovka v Havlíčkových sadech (foto J. Sládeček)
Úpadek
Velká rozloha vinic vyžadovala i velké množství námezdních pracovních sil a viniční čeleď tak představovala nezanedbatelnou složku pražské chudiny. Velkou ranou byla třicetiletá válka, která de facto znamenala počátek konce pražských vinic. Zchudlé měšťanstvo nemohlo udržovat drobné viničky, často zcela zpustošené po několikerém obléhání Prahy, větší pozemkoví vlastníci ztráceli o pěstování zájem, protože se nevyplácelo. Navíc pobělohorské konfiskace způsobily odchod majitelů a půda zůstala neobdělávaná. Od 2. poloviny 17. století se na vinicích začínají sázet okrasné plody a zelenina, místo vína se prosazuje obilí. Do počátku 18. století klesl počet vinic na čtvrtinu proti předbělohorskému stavu.
Novodobé a současné pražské vinice
V meziválečném období existovaly v Praze pouze dvě vinice – trojská a vinohradská Grébovka. Salabka byla obnovena v roce 1955, Grébovka byla regenerována v roce 1993 a v roce 1996 vinice Máchalka na rozhraní Libně a Vysočan. V roce 2008 byla obnovena Svatováclavská vinice na Pražském hradě v ulici na Opyši. Dnes funguje na území Prahy celkem 13 různě velkých znovuzrozených vinic. Jména po těch zaniklých však připomínají romantické názvy dnešních usedlostí, které v jejich místech zůstaly nebo existují také už jen ve starých mapách. Víte, kde ležely vinice Kazanka, Popelářka, usedlosti Černohouska, Hrachovka, Farky? Byla tu ale i vinice Salabka, usedlosti Jablůňka či Sklenářka. Všechna tato jména najdete na mapě Prahy 8 v Troji, kudy brzy povede naučná stezka věnovaná zčásti právě zdejším vinicím.
Text Blanky Rošické pro LP1 upravila Martina Fialková
Martina Fialková