Svatý Cyril a Metoděj na obrazu Jana Zeleného v Rajhradském klášteře
Nastupující prázdniny s sebou přinášejí několikerý důvod k oslavě. Jednak je tu léto a s ním cestování a zážitky, jednak si můžeme připomenout několik velikánů českých dějin. Konkrétně jde o Cyrila a Metoděje a Jana Husa. První dva oslavujeme, u Jana Husa si pietně připomínáme den jeho úmrtí. Že se oba dva dny vyskytují na počátku léta, je dáno víc náhodou a praxí, než historickým souzněním. Konstantin a Metoděj určitě nedorazili na Moravu právě pátého července. Naopak, podle všeho se zde vyskytovali již někdy zjara památného roku 863. Letní termín se kdysi hodil do prázdného místa v církevním kalendáři.
Mistr Jan Hus na hranici. Iluminace Jenského kodexu (kolem roku 1500) zdroj cs.wikipedia.org
A tak se nám vedle sebe sešly dva svátky, které připadají na začátek července, tudíž jejich stěžejním cílem mnohdy bývá nastartovat dovolenou. Ale navzdory všem těmto rozporům a náhodám přinášejí i zajímavou shodu, impuls k zamyšlení. Třeba nad vzdělaností, která oba svátky spojuje. Oba bratři ze Soluně patřili k nejvzdělanějším mužům své doby, o Husovi v tomto směru rovněž pochybovat nemusíme. Jeho role na Karlově univerzitě, stejně jako kazatelské výkony (nejen) v Betlémské kapli, ho řadí mezi vrcholné intelektuály předhusitského období. Konstantin i Metoděj vnímali důležitost porozumění a pochopení jeden druhého, snad proto kladli důraz na jazyk a jeho vnímání. Jan Hus se krom kazatelské činnosti věnoval i úpravě pravopisu a zjednodušení češtiny. Všechny tyto aktivity by se dokonale uplatnily i v dnešní době. Snad proto je dobré vnímat tyto svátky z mnoha úhlů pohledu, nejen tedy jako církevní svátek, ale hlavně jako připomenutí určité sounáležitosti, moudrosti a síly poznání a vzdělávání.
Nikdo z nich neměl na růžích ustláno a jejich práce byla vykoupena jak určitým nepochopením byť místy okořeněném záblesky prozření. To v oněch chvílích, kdy jejich práce na okamžik pronikla do širšího povědomí, lidé si ji uvědomovali a oceňovali. Ale nic netrvá věčně a v oblasti působení na lidi obzvláště. A tak i jejich konec nese určité shodné prvky, byť upálení, které ukončilo Husův život 6. 7. 1415, to oba soluňské bratry nečekalo. Ale po úmrtí Konstantina, který tento svět opouští jako Cyril, což bylo řeholní jméno, které přijal v klášteře, zůstal Metoděj sám. A po jeho smrti byli jeho žáci z Moravy vyhnáni, tudíž jeho práce nesla ovoce úplně jinde, než on sám původně zasel.
Stejně tak Husovo učení smetla revoluce a z trosek ho na světlo boží vydoloval až o sto let později v Německu Martin Luther.
Za zmínku jistě stojí i jejich vztah k pravdě a přesvědčení, že za svým názorem je třeba si stát, případně za něj i bojovat. Všechno jsou to tedy věci navýsost moderní, které stojí za připomenutí. A nejen pátého července, kdy oslavujeme příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu nebo šestého července, kdy si připomínáme upálení mistra Jana Husa, stojí nejen za připomenutí, ale i za následování.
Aby nám z jejich odkazu nezbylo jen datum, které si z nějakého záhadného důvodu ze školy pamatují skoro všichni, tak jedna praktická zajímavost, která trvá dosud. Cyril a Metoděj prý přinesli na Velkou Moravu krom učení i okurky, které tehdejší Moravané ještě neznali. Tak vlastně něco hmatatelného máme z obou svátků i dnes. Trvale zapamatovatelné datum a okurky. Nu, nechť si každý vybere, co je mu z jejich odkazu bližší.
JN