listopad 2021

Pohled za zrcadlo Fridy Kahlo – Fotografie ze sbírky mexické umělkyně

Frida maluje portrét svého otce (Gisèle Freund, 1951, © Muzeum Fridy Kahlo)

Frida maluje portrét svého otce (Gisèle Freund, 1951, © Muzeum Fridy Kahlo)

V domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí se až do 16. ledna můžeme ponořit do jiného světa. První polovina minulého století v Mexiku a barevný svět Fridy Kahlo, patrně nejznámější mexické umělkyně, na černobílých fotografiích z jejího archivu. Výjimečná příležitost nahlédnout do života stále poněkud tajuplné, a přitom tak výrazné představitelky latino-amerického umění, její rodiny, přátel i celé mexické společnosti oné doby.

Frida Kahlo (1907–1954) měla k fotografii vždy blízko, její otec i dědeček byli profesionálními fotografy. Mnohdy se sama konkrétními fotografiemi nechávala inspirovat i ve své tvorbě, především však fotografie shromažďovala a s velkou péčí opatrovala. Vlastnila velkou sbírku daguerrotypií a pohlednic z 19. století. Na dalších tisících snímků jejího archivu jsou pak zachyceni přátelé, členové rodiny, mexická krajina, ale i v té době aktuální sociální témata Mexika, ale i USA či Ruska. Není tajemstvím dlouhodobé levicové zaměření umělkyně, i politická orientace jí samé a jejího manžela, rovněž proslulého malíře Diego Rivery. Fotografie Fridu provázela celým – mnohdy trpkým, mnohdy bouřlivým, pak i kvůli jejímu vážnému zranění a mnoha operacím bolestivým životem. S fotografiemi žila, byly jejím spojením se světem v dlouhých dnech a měsících na lůžku. Mnohdy je vystřihovala, psala do nich různé dedikace, staly se součástí její intimity.

Pražská výstava je výsledkem spolupráce Galerie hlavního města Prahy s portugalskou agenturou Terra Esplendida a další zastávkou po světových galeriích, kde již zaujala statisíce návštěvníků. Výběr 241 fotografií z archivu Fridy Kahlo je rozčleněn do šesti tematických kapitol z různých období Fridina pozoruhodného života. Základní informace na vstupních panelech jsou podložené symbolicky rudou barvou, barvou Fridiny krve, ale i revoluce, a zároveň barvou, kterou Mexiko miluje. Další Fridinou barvou je sytá modř domu, kde Frida žila, nejprve s rodiči a později i s manželem Diegem, a který je dnes muzeem shromaž­ďujícím její odkaz. V Modrém domě jsou vystaveny její osobní věci, toalety, dopisy, také některé obrazy, a velkou část expozice zabírají právě fotografie. Fridin archiv byl na přání jejího muže odtajněn až po 50 letech, proto se s ním světová veřejnost setkává teprve od nedávna.

(foto Tomáš Souček)

(foto Tomáš Souček)

Výstava seznamuje se základními životními údaji malířky, přičemž první série fotografií mapuje její rodinu. Otce s německými kořeny v Evropě, který ji naučil ctít vědu i umění, a také fotografii, a jehož charismatem i zjevem musela být Frida celoživotně uhranutá, jak dosvědčuje množství otcových portrétních fotografií z nejrůznějších období. Poznáváme i matku, hluboce křesťansky založenou mexickou míšenku. A pak je tu téma „Modrý dům“, který navštěvovalo mnoho přátel, a který byl zároveň dějištěm společenských dramat, ale pro Fridu i milovaným místem pohody. Frida sama se objevuje na mnoha fotografiích, odmalička zvyklá být modelem, což jí umožňovalo naučit se prožívat sebe samu. Neméně zajímavá je část s názvem „Politika, revoluce a Diego“, zachycující například atmosféru sovětského Ruska během cesty, kterou sem podnikl Fridin muž v roce 1927. „Rozbité tělo“ je název souboru fotografií, kterými výstava přibližuje Fridino fyzické utrpení i vnitřní sílu, kterou mu vzdorovala během dlouhé léčby a po mnoha operacích. Uvozeno citátem: „Nač potřebuji nohy, když mám křídla na létání.“ Objevují se tu i Fridou nůžkami „zmrzačené“ fotografie dalších osob. Uměleckou a historickou hodnotu zároveň má i poslední oddíl „Lásky a Fotografie“, seznamující diváka s okruhem malířce nejbližších – mužů i žen, často zachycené objektivem vynikajících fotografů, s nimiž se Frida také přátelila. V této sekci najdeme i několik snímků skutečně výjimečné umělecké hodnoty.

Je patrné, že fotografie Fridu Kahlo provázela v dobrém i ve zlém. Její sbírka je proto kromě malířčina vlastního díla dalším klíčem k poznání její složité osobnosti, jakýmsi pohledem za zrcadlo.

Galerie hlavního města Prahy, Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské n. 13, denně kromě pondělí 10–20 hodin

www.ghmp.cz

Martina Fialková