Sklo, keramika a porcelán od A po Z, to je bližší pojmenování výstavy, kterou zkráceně její tvůrci nazvali HOT HOT HOT. Tři stejná, známá anglická slova, označující žár, symbolizují tři tradiční české obory. Jak skláři, tak keramici i výrobci porcelánu pracují totiž s ohněm. A nejen tento živel je spojujícím prvkem všech tří oborů, v nichž čeští výrobci vždy vynikali. Produkce všech je totiž stále velmi vyhledávána nejen doma, ale i všude ve světě, a je to tedy „horké zboží“. Jak pestrá a mnohovrstevnatá je podstata současného českého „umění ohně“? Z čeho čerpají současní tvůrci a čím se připomíná tradice?
To vše chce návštěvníkům výstava přiblížit. Příprava na ni spojila síly řady zástupců všech tří oborů s kurátory Národního technického muzea. Svoji práci tu představují od uměleckého návrhu či technického výkresu přes technologii výroby až po uplatnění daného výrobku. A je na co se dívat. Je tu téměř 500 exponátů, zastupujících produkci výrobců obalového, technického, užitkového, i osvětlovacího skla, ale i bižuterie, porcelánu, užitkové i sanitární keramiky. Prezentují se tu i odborné školy, které připravují budoucí generace pro všechny tři obory.
Oheň, který neničí, ale tvoří
Procházka prostorem výstavy působí jako dotek minulosti i budoucnosti zároveň. Vedle filigránsky jemných skleněných tradičních ozdob nevídané krásy a půvabu, čerpajících ze staletého umění sklářů v podhorských vesničkách, návštěvníka ohromují úžasné artefakty současného uměleckého sklářství. Unikátně jsou tu představeny i vizionářské technologie, které se učí mladí pokračovatelé oboru, v němž Česká republika nikdy nepřestala být v absolutní světové špičce. Prezentuje se i česká bižuterie, obor, který se i dnes stále rozvíjí. Sklářství, a zdaleka nejen to umělecké, má u nás mnohasetleté kořeny. Silné postavení i v mezinárodním kontextu má ale i tuzemské sklo obalové, ploché nebo to vyráběné pro automobilový, chemický průmysl či zdravotnictví. Moderní technologie využívají také skleněná a minerální vlákna.
Už jen samotný způsob vystavení je skvělým nápadem a vlastně i samostatným exponátem. Vystavené předměty totiž nejsou uzavřeny ve vitrínách, ale stojí volně v prostoru a využívají odrazového efektu černého tabulového skla špičkové kvality, na němž jsou umístěny. Můžeme je tak obdivovat ze všech úhlů i ve hře světla a stínu – snad nejkrásněji na příkladu skvostného uměleckého díla s názvem Ledovec. Nejen s ním kontrastuje a vizuální působení umocňuje i nástěnná připomínka ohně jako živlu, v němž sklo, keramika i porcelán vznikají. A je to oheň, který neničí, ale tvoří.
Věčný cibulák i jeho nástupci
Ne tak dlouhou tradici jako výroba skla a keramiky, má u nás porcelán, s jehož produkcí se v českých zemích začalo až na konci 18. století. Přesto i v tomto oboru máme stále světu co říci. To na výstavě dokládají jak propagační obří zástupci takzvaného „cibuláku“, porcelánu léta oblíbeného v mnoha českých rodinách, který je ale zároveň i skvělým vývozním zbožím, tak i ukázka jídelního servisu karlovarské porcelánky v současném, velmi elegantním designu. A také množství užitkových průmyslových předmětů z porcelánu i keramiky, které, důmyslně vystavené, dostávají zde kromě své praktické i estetickou hodnotu.
Pohled eko a pohled mezinárodní
Další pohled na výrobu skla, keramiky i porcelánu, který výstava umožňuje, je ten ekologický. S ním je spojen i důraz na recyklaci ve všech třech oborech, náročných na energie. A také způsob vystavení koncipovaný tak, aby po ukončení výstavy nebylo třeba žádné její prvky vyhazovat, ale naopak ještě znovu využít.
Během přípravy expozice se setkaly snahy mnoha odborníků v těchto průmyslových oborech se snahami muzejníků, kteří chtějí zachytit historii i současnost pro budoucí generace. Společně zde prezentují, kam se český sklářský i keramický průmysl posunul. Shodou okolností je letošní rok vyhlášen Organizací spojených národů jako Mezinárodní rok skla. Navíc se právě nedávno podařilo na centrálu UNESCO v Paříži předat dokumentaci k návrhu na zápis ruční výroby skla v Česku do seznamu světového dědictví. Tím vším se zabývají konkrétní lidé, nadšení pro svůj obor, bez kterých by nebylo žádoucích výsledků dosaženo. Ale zdá se, že právě v těchto našich tradičních výrobách se stále najde dostatek zapálených a obětavých rukou i hlav, které je dokáží držet na nejvyšší úrovni ve světové konkurenci.
A protože letos probíhá v tuzemsku i příprava mezinárodního kongresu pracovníků muzeí (ICOM) a Národní technické muzeum se stane díky tomu i jedním z center mezinárodního muzejního života, bude i výstava HOT HOT HOT k němu dobrým příspěvkem.
Výstava v Národním technickém muzeu trvá do 2. října 2022.
Martina Fialková