červenec 2022

Dvacet let od povodně

U Milosrdných 8, Josefov, Praha 1

U Milosrdných 8, Josefov, Praha 1

Čtenářka našich novin, vzpomíná na srpnové chvíle z roku 2002, kdy Prahu a celou republiku postihly největší povodně, jaké kdokoli z nás v Česku nepamatuje. Možná některé povodně v dávnější historii byly ještě větší, ale i ty z roku 2002 se pomalu stávají historií, a proto si je aspoň krátkou čtenářskou vzpomínkou z Josefova připomeňme.

Soused přinesl zprávu, že evakuují nemocnici na Františku. Nemá smysl tady dál zůstávat. Rychle dávám ještě prát prádlo, balím oblečení pro děti a odmrazuji lednici. Jedeme ven z Prahy k mojí mamince. S manželem pracujeme v centru, tak se hned následující den snažíme dostat do práce. Necháváme stát auto na Letenské pláni a z Letné pozorujeme, kterým mostem bychom se dostali přes řeku. Ale vzdáváme to a jedeme raději zase za dětmi.

Hned jak začala voda opadávat, jdu do práce a odpoledne se dozvídám, že je do Starého Města umožněný vstup pro lidi, co tam bydlí. Je slunečné odpoledne, a jak se přibližuji pustými ulicemi k našemu domu, vidím na mnoha místech rozmístěné bílé pytle s pískem. Dům není zamčený, a tak vejdu a stoupám po schodišti ztichlým domem. Sluneční paprsky, které prozařují schodiště, v sobě nesou klid a nezapomenutelný dotek času. V bytě nejde elektrika, ale pro mě překvapivě není zavřený přívod plynu, tak si radostně uvařím čaj a zapnu karmu na teplou vodu. Rozhoduji se, že dům neopustím a budu „ hlídat“, dokud nepřijdou další sousedi. Večer, když padne tma a mobil je vybitý, už mám do strážce domu hodně daleko. Takové ticho a tmu jsem na Starém Městě nikdy nezažila.

V následujících dnech se pomalu, kdo může, vrací domů. Nejde elektřina, takže kdo nechce žít v provizorních podmínkách, zůstává v náhradním ubytování. Do Starého Města se stále vstupuje na občanský průkaz a na rohu naší ulice, jako i na dalších místech, se objevují stanoviště policie, která dohlíží, aby se v opuštěných domech nedělo nic nekalého. Nás pár sousedů, co jsme se zatím vrátili, se domlouvá, že vyklidíme sklepy, aby se mohlo začít s vysoušením, protože máme ve sklepě umístěnou trafostanici pro celý blok domů. Voda vyvrátila dveře od sklepních kójí a semlela všechno tak, že chodba sklepa a všechny volné prostory jsou zaplněné věcmi. Na Kozím plácku je stánek, kde rozdávají vše potřebné pro úklid. Dostaneme tam gumové rukavice a holiny s upozorněním, že voda je kontaminovaná, ať se chráníme a všechno ze sklepa vyhodíme. A tak několik rodin z našeho domu vynáší haraburdí do kontejneru, který nám přistavili přímo před dům. Po naplnění několika kontejnerů se může začít vysoušet. Věříme, že jsme přispěli k tomu, že v našem bloku se brzy obnovil elektrický proud. Jsou to zvláštní dny, kdy jen tu a tam večer svítí nějaké okno, na balkónech tu a tam někdo sedí při svíčce nebo petrolejce. Večer se scházíme v hostinci v Masné, jediné hospodě, která v okolí funguje. Když na ten čas před dvaceti lety vzpomínám, uvědomuji si, jak dobře tenkrát fungovalo organizování záchranných a po povodňových prací, a jak přátelská byla atmosféra mezi lidmi. Byly to projevy lidskosti, které bychom v sobě neměli nikdy ztratit. Všem, kteří se tehdy podíleli na záchraně životů a majetku, patří i dnes velké poděkování.

MF