Hit kapely Katapult položil na konci 70. let otázku: Co děti, mají si kde hrát? Míněno bylo, zda si budou v roce 2006 mít vůbec kde hrát. Je těžké být prorokem, ale s odstupem let je odpověď jednoduchá. Ano. A myslím, že mají na výběr takovou škálu možností, že bychom se toho v minulosti ani nenadáli. Konec konců, i když si zrovna nehrají, musejí do školy, i tak mají na naše dřívější poměry výtečné podmínky. Naštěstí, zatím.
Třeba taková drobnost, jako je výběr obědů z několika jídel. Dnes dokonce pouhým kliknutím v mobilu, chytrém kamarádovi, který 99,9 % dětí vlastní. Díky nedávné pandemii mohou navíc své chytré kamarády využít k dotazům na učitele – ruku na srdce, to u nás často nešlo ani osobně, povídat si se spolužáky přes „chaty“ zřízené (a bezpečnostně prověřované) samotnou školou. Rodiče si mohou vše zjistit on-line též (jak učitel dozkouší, v mobilu již starostlivá matka ví, že z dějepisu dostalo její dítko za tři).
A jsou tu i jiné rozdíly mezi roky minulými. Třeba absence drsných hodin v čekárnách školních zubařů. Jako tehdy, i dnes je pro děti většina „výkonů“ zdarma, přičemž není nutno absolvovat martyrium bezhlavého vrtání a trhání zoufalou zubařkou, která se snaží „odbavit“ několik desítek až stovek dětí za den. Nemluvě o tom, že dnes má zubař všelijaká chytrá udělátka, mikroskopy s projekcí rovnou na zeď, rentgen na místě s výstupem přímo do počítače a tak dále. O skoro automatickém umrtvování před obyčejným vrtáním ani nemluvě.
Samozřejmě, najdou se i méně kladné výdobytky. Než dítě vyrazí s kamarády na kole, musí se patřičně vyzbrojit: přilba, rukavice, nejlépe i vesta – u nás zatím jen reflexní, nikoliv neprůstřelná, a pak dojet ke hřišti přeplněnými ulicemi. Bohužel, některé děti (či rodiče) to odradí natolik, že nejmladší generace holduje pohybu jen sporadicky, po odvozu na nějaký kroužek, případně u babičky na venkově o víkendu. Ovšem to je již jiná kapitola.
Tak či tak: vše nejlepší dětem do nového školního roku!
Ondřej Sedláček