Jak tak člověk sedí už pěknou řádku dnů doma a vaří si – sám sobě a mnohdy i dalším členům rodiny, postiženým „zákazem vycházení“ – sáhne pro změnu i pro ušetření času po lecčem. Například po dobrotách z pytlíku.
Já takhle jednou sáhl po „naší hrachové polévce se slaninou“ od jistého nejmenovaného, ovšem klasického, tuzemského výrobce. Když jsem sáček otevíral, všiml jsem si přípisu v horním pravém rohu: „Bez palmového oleje“. Ano, vím dobře, že palmový olej není nejzdravější, dokonce naopak. Může prý způsobit všechno možné, například i vznik aterosklerózy. O tom, že se kvůli masivnímu pěstování palmy olejné kácejí a vypalují tropické lesy (což způsobuje kromě škod na přírodě živočišné i rostlinné také neskutečné emise), vím ze zpráv rovněž dobře. Co mě tedy překvapilo na onom přípisu?
Vezměme to čistě selským rozumem. Každý nápis na obalu (pytlíku) je proto, aby výrobce zákazníkovi sdělil, že výrobek je skvělý, dokonalý, nejlepší a tedy je ideální volbou ke koupi (k obědu). To je jasné. Stejně tak je jasné, že jakákoliv „přidaná hodnota“ prodeji pomáhá, tedy též pozitivní informace o absenci palmového oleje. Proč ne. Ale pozor, z přípisu také celkem logicky vyplývá, že všechny dosavadní polévky, které tento přípis neměly, palmový olej obsahovaly. No a tedy nám – zákazníkům výrobce de facto suše sděluje, že dosud jste jedli polévky s palmovým olejem, protože jsme na jeho obsah nehleděli a výroba nestála majlant. Dneska, když se to začalo víc zkoumat, tak jsme olej vyměnili za něco jiného (tedy pozor – jisté složky palmového oleje stejně může obsahovat i ta polévka s přípisem, to zákon umožňuje). Po logice věci mi tedy vychází, že jsem byl po léta tak trochu pokusným králíkem. Kdo ví, jak bude znít přípis příště. Co by šlo (už dnes či kdysi) nahradit, aby byla polévka zdravější.
Dobře, moje chyba, nemám šetřit čas a kupovat polévky z pytlíku. Ostatně je zase tolik nejím. Ale „palmový“ přípis mne pobavil. To se musí nechat. Kdyby aspoň napsali: „Heuréka, podařilo se nám pro vás, po letech zkoumání…“ nebo něco podobného. Jenže to je na přípis moc dlouhé.
Nakonec přidám ještě jeden novodobý přípis: „bez glutamátu“. Pro méně informované: jde o aminokyselinu s mírně masovou chutí. Ta se přidává do všeho možného, aby to bylo výraznější. Také není (asi) nejzdravější, proto bývá na přípisech, ale má to hlavní – svou chuť. Co je ale dobrý vtip? Glutamát se dá koupit zcela samostatně, jako koření. Jak mi říkala jedna známá – na stole mají stále kořenku s glutamátem a když narazí na potraviny, které ho v sobě nemají (a mívaly), dosypou. Tím se objeví stará známá dobrá chuť, „na kterou jsme zvyklí“, jak říká jiný můj známý.
Tak dobrou chuť, s palmovým olejem, glutamátem i bez! Každému podle gusta.
Ondřej Sedláček