František Kaván (foto J. Koliš)
Zelenavé stíny vodních tůní v Polabí nebo louky zalité sluncem a zářící vlčími máky. Jarním deštěm rozblácené polní cesty nebo zima v podhůří, kde jiskří sníh a mrzne dech. Česká krajina s nádechem imprese, symbolismu i realismu, bohatá barvami, viděná očima a zaznamenaná štětcem Františka Kavána (1866) a Antonína Hudečka (1872). Dvou mistrů krajinářů, vrstevníků se shodným rokem úmrtí 1941.
František Kaván, rodák z Podkrkonoší, zřejmě nejtalentovanější žák Julia Mařáka na pražské Akademii pocházel z venkovské rodiny. Bezprostřední prožitky z přírody, sbírané od dětských let, jej dovedly k zájmu o krajinomalbu, v níž vynikal. Na jeho obrazech se často objevují Krkonoše či obecně horská a podhorská krajina. Na světové výstavě v Paříži získal zlatou medaili za obraz Podmrak s tématem z rodné vsi. Kavánova krajinářská plátna často zaujmou charakteristickým měkkým světlem či naopak potemnělou atmosférou. V druhé polovině 90. let podlehl vlivem blížícího se konce století spolu s některými dalšími umělci existenciální krizi, která se v literatuře i výtvarném umění přetavila v symbolismus a dekadenci. František Kaván nakonec z této městské atmosféry utekl zpět k realistické krajinomalbě do lůna matky přírody. Na venkově žil až do konce života a vytvořil rozsáhlé dílo, v němž nemalou část tvoří působivé zimní krajiny.
Antonín Hudeček (foto J. Koliš)
Antonín Hudeček se nejprve věnoval figurální malbě u prof. Pirnera a Brožíka, rovněž na pražské Akademii. Později, pod vlivem Antonína Slavíčka, našel zálibu v krajinomalbě a již u ní setrval. Studoval dva roky také v Mnichově. Jeho tvorba zaujme využitím sytých barev, které se v různé intenzitě světla, pod různým úhlem dopadu stále proměňují. S oblibou maloval nejrůznější vodní hladiny. Krajina ho zaujala ve svých nesčetných variacích a náladách – vodní tůně, lesy, velehory a zalesněné kopce i moře – a věnoval se jí po celé své tvůrčí období.
Výstava připravená kurátorkou sbírek České spořitelny Duňou Panenkovou přináší možnost zajímavého srovnání dvou umělců, často zobrazujících podobné náměty v české krajině. Ve strohé, dobře nasvícené galerii, bez rušivého denního světla i jiných architektonických prvků, díla působí zvlášť intenzivně. „Svůj“ obraz si tu najde snad každý návštěvník.
Galerie České spořitelny, Rytířská 29, do 26. 11., vstup volný.
Maf