Lucie Tomanová
Se stále usměvavou Lucií se znám díky našemu společnému působení v projektu dokumentárních filmů České kořeny. Kromě toho se autorsky podílela i na vzniku dalších celovečerních dokumentů ze Slovácka s tématem jízdy králů Jednou budu králem nebo největší slovácké folklorní slavnosti, Slováckého roku Nádherný svět.
Žije totiž v centru tamního folklorního dění, v Kyjově, a své město a kraj má nade vše ráda, i když samozřejmě miluje i cestování. Nedávno v České televizi běžel její nový dokument o výtvarnici a módní návrhářce Zuzaně Osako. S ní však Lucie spolupracovala už před natáčením dokumentu – a to na zcela jiné bázi. Doplnila totiž její módní kolekci svými autorskými brožemi značky České brože.
Jak vlastně začal příběh značky „České brože“, kterou jsi vybudovala? Není to tak dlouho, co se výrobě broží věnuješ a je to něco docela jiného, než jsi dělala doposud. I pro lidi z tvého okolí byly brože velkým překvapením.
Bylo to jako blesk z čistého nebe. Při velkém jarním úklidu jsem narazila na zaprášenou šperkovnici z dětství. V ní jsem ukrývala své třpytivé poklady a jako malá jsem se jimi zdobila. Vykoukla na mne stařičká brož, kterou jsem tehdy dostala. Byla na ní znát patina. Nemusela jsem ji ani otáčet, i po tolika letech jsem si vzpomněla, že její brožový můstek byl poškozený a já si ji proto nikdy nemohla připnout. Přesně si pamatuji, že jsem hned začala přemýšlet, jak ji opravit. Zkoušela jsem různé techniky, které mě napadaly.
Před tím jsem se živila různě. Brala jsem to prakticky, chtěla jsem si vydělávat – při studiu na gymnáziu brigádami, půl roku v Irsku, pak různé pozice na městském úřadě v Kyjově, naposledy v informačním centru. Tady jsem si ale začala postupně uvědomovat, že jako zaměstnanec nemohu rozvinout svoji kreativitu a „roztáhnout“ křídla, jak bych chtěla. To jsem už studovala dálkově při práci geologii na přírodovědecké fakultě MU v Brně, kterou bych mohla uplatnit ve své práci. A jako by se absolutoriem magisterského studia ve mně otevřely nové horizonty. Přišla příležitost zapojit se do projektu České kořeny, natáčela jsem i další filmy, a nakonec ke mně „přišly“ i brože. Znalosti z geologie o minerálech jsem konečně mohla propojit s jejich tvorbou. České brože tvořím totiž „z pokladů naší země“, z minerálů, do kterých jsem se zamilovala. A říkám, že brože si mne vybraly.
Česká brož – Modrý diamant
Možná by stálo za to přiblížit, jaké minerály při své tvorbě nejraději používáš?
Používám minerály z celého světa. Fascinují mě. V kamenech je zapsána historie vzniku naší planety a ukrývají v sobě velkou energii. Mám ráda jejich rozmanitost a barevnost. Podobně, jak je barevný svět každého člověka, kterému tvořím brož na míru podle jeho naturelu, nálady a přání nebo také podle jeho data narození.
Osobně mám nejraději křemen ve všech jeho podobách – používám často jeho čirou varietu – křišťál, dále žlutou – citrín, fialovou – ametyst nebo růžovou – růženín. Dalších z mých oblíbených minerálů jsou korund (jeho variety safír a rubín) a také granát, labradorit, tanzanit nebo smaragd.
Nedávno třeba vznikla brož na přání. Pojmenovala jsem ji „Pilná včelka“ – bylo to pro rodinu, věnující se včelařství. A je ze žluté variety křemene – citrínu, kamene hojnosti, křišťálu symbolizujícího světlo na Zemi, dále ze slunečního kamene, který vnáší do života radost, granátu, který dodává energii a také z nejtvrdšího drahého kamene hned po diamantu – korundu.
Jsou tvoje výrobní postupy od začátku až do konce jen tvými a musela sis vše objevit sama?
Od malička jsem měla ráda práci rukama – ať už to bylo s babičkou v Kelčanech, která mě učila plést, háčkovat a šít nebo s dědou, se kterým jsem vyráběla motokáry a zatloukala hřebíky. Všemu jsem se chtěla naučit, všechno poznat. Věci, které mě zaujaly, jsem trpělivě opakovala do té doby, než jsem je zvládla.
Od okamžiku, kdy jsem znovu objevila tu starou brož, jsou to už čtyři roky. Ale neustále experimentuji, zkouším a zdokonaluji techniku zpracování. Vybírám a kombinuji minerály s perlemi, perličkami, krystaly a dalšími materiály do té doby, než přijdu na to nejlepší řešení. Svým výrobním postupům říkám „brožování“, a je v tom vše, co jsem do tvorby vložila.
Přece jen, je to finančně i časově náročná výroba, a pokud vím, děláš si i vše ostatní kolem sama. Byla sis nápadem na výrobu broží jistá?
Bylo to vlastně až po dvou letech příprav. Nebudu říkat, že je to procházka růžovou zahradou, naopak, je těžké vše dělat od počátku sama – ovšem za tu radost z tvorby a svobodu rozhodování to stojí. Ty dva roky nikdo, kromě mých nejbližších, netušil, na čem pracuji. A nebylo to zdaleka jen o výrobních postupech. Tvořila jsem e-shop, založila sociální sítě potřebné k propagaci, testovala dodavatele, zařizovala dílničku, učila se, jak fotit produktové fotografie, zlepšovala své dovednosti – a těsně před zveřejněním projektu České brože jsem to chtěla vzdát. Kvůli snaze o dokonalost jsem měla obavu, že se šperky nebudou líbit. Byla jsem na dně s financemi, všechny jsem postupně vložila (a stále vkládám) do své značky, a skoro jsem už nastupovala do nového zaměstnání, které jsem si domluvila. Ale nakonec jsem tu odvahu našla a svoji značku jsem vypustila do světa. Dala jsem do toho všechno nadšení a energii a dá se říct, že od počátku jedu na vlně „flow“. Dokonce se mi i o brožích zdají sny. Když dělám něco nového, složitého, tvořím ve snu a ráno, když se vzbudím, jdu to hned zkusit. Opravdu je to moje vášeň.
Česká brož – Granátová, Křišťálová, Rubínová, Akvamarínová růže – kolekce pro Zuzanu Osako.
Jsme uprostřed společenské sezony, chodíme do divadel, na koncerty, na plesy. Často ale potkáváme i lidi oblečené tak, jako by jim na tom příliš nezáleželo. Myslíš, že je i přesto znovu čas na krásné brože? Není to přežitek z dob našich (pra)babiček?
Někdy slýchám i tenhle názor. Lidé totiž neví, jak je tento šperk využitelný. Já s oblibou říkám, že jsou brože „multinositelné“. Prstýnkem se můžeš ozdobit pouze na prstu, ale brož se dá nosit nejen na dámských šatech a kostýmcích či na klopě saka. Dá se jí zkrášlit i rukáv na košili, můžeš ji využít místo kravaty. Sluší jí to i na klobouku, na čepici, na pásku, na rukavicích i na botách, pracovní tašce i na kabelce. A velmi elegantně vypadá na sepnutém šátku, šále nebo plédu. V ojedinělých případech už brože vídám i jako ozdobu oblečení mužů, a to je dobře. I já se snažím k tomuto trendu přispívat.
Ministryně zahraničí USA Madeleine Allbrightová nošením broží dávala najevo svoje postoje. Broží měla desítky, byly pro ni něco jako „květomluva“. Dokázala jejich symbolem, tím, jakou brož si při různých příležitostech a setkáních připjala, zapůsobit na svůj protějšek a dotvářela tak svoji politiku. Jak jimi komunikuješ ty?
To je pravda, brože jsou skvělým komunikačním prostředkem. Dá se jimi vyjádřit beze slov osobnost, nálada, postoj či názor a Madeleine Allbrightová tím byla známá. A na ni v současnosti navazuje třeba i naše první dáma, paní Eva Pavlová, která brože umí nosit. Mám obrovskou radost, že je mezi nimi i brož „Barevná kytice“ z mé tvorby. Je to brož pastelových barev s minerály, českými perlemi, perličkami a skleněnými krystaly z jablonecké Preciosy. A chystám další.
I já samozřejmě nosím svoje brože – a díky nim navazuji i nová přátelství, lidé se na ně často ptají, vznikají nové příběhy. Jakou si zrovna ten den připnu, záleží na náladě, ale i příležitosti. Tam, kde chci být elegantní, dávám přednost kulatým brožím. Nebo když jdu u nás na Slovácku na košt vína, připnu si tematickou brož – „Rulandu“ nebo „Krále vín“. A obrovsky mne nabíjí a naplňuje, že mohu vytvářet krásu a radost a předávat je dál v podobě broží k různým jubileím. I při jejich vzniku se vždy snažím vyjít ze zájmů a osobnosti budoucího nositele.
Pokud vím, zapojila ses do aktivit Nadace Krása pomoci zakladatelky Taťány Kuchařové nebo tradiční charitativní události Romany Filípkové, zakladatelky Nadace Krásná srdce pomáhají. Co tě k tomu vede?
Jednoduše to, že myšlenky obou nadací jsou mi velmi blízké. A že chci pomáhat tam, kde je potřeba. Postiženým dětem, jejichž rodiče se každodenně potýkají s finančními potížemi při péči o ně. Starým lidem, aby mohli projít stářím s důstojností. Jsem ráda, že moje brože a moje práce tak dostávají ještě další smysl.
Martina Fialková